Darja v kuchyni: Červená řepa

Mám teď období, kdy začínám více naslouchat svému tělu. Zjistila jsem, že nemám absolutně chuť na čerstvou zeleninu. Ono, co si budeme povídat, moc čerstvá stejně není, že :-P. Prostě mě nebaví skoro zelené rajčata bez chuti, vodnatá okurka, po paprice mě v tomhle období pálí žáha, i když v létě ji můžu normálně jíst.

V minulém článku jsem vám ukázala, co se dá dělat s celerem. Ale popravdě, ještě jsem ho na moc způsobů nezkoušela. Jenom klasická celerovo-mrkvová pomazánka a zapéc s ořechy a nivou. Zato jsem narazila na jinou zeleninu, které se teď můžu ujíst. Je to červená řepa. Dá se s ní krásně pracovat, připravit na mnoho způsobů a má krásnou veselou barvu. Krom toho je zdrojem mnoha blahodárných látek, vitamínů a minerálu. Pomáhá v chřipkovém období podpořit naši imunitu. Dokonce jsem slyšela, že je dobrá na začátku menstruace, kdy ji pomůže rozjet. Na druhou stranu by ji neměli lidé, kteří berou léky na ředění krve.

My si přes léto pěstujeme řepu sami. Teda ne přímo já, ale moje mamka a babička. Tu mamčinu většinou sníme a babička řepu i zavařuje. Takže ji teď mám vyskládanou ve štelářku ve sklepě a co chvíli pro ni sáhnu do salátu. Ale teď je období, kdy si řepu musím i koupit, když ji chci čerstvou. Měla jsem řepu z Alberta a řeknu vám je pěkně hnusná. Teď jsem kupovala řepu v LIDLu a byla super. No nejlepší je stejně ta naše ze zahrádky.

Zkoušela jsem různé alchymie, jak řepu uvařit, aby byla měkká. Klasika je do hrnce a několik hodin vařit. To chodil manžel kolem sporáku, ptal se, kdy už to bude a remcal něco o tom, že plyn je drahý. Nemluvě tedy o smradu táhnoucího se celou kuchyní až do obyváku. Možná snad i sousedi věděli, že zrovna vařím řepu. Pak jsem se rozhoupala a pořídila si tlakový hrnec. Nejdřív jsem se ho bála, jelikož si pamatuji tu syčící příšeru z dětství, starý hliníkový tlakový hrnec. Já se ho fakt jako dítě bála. Nicméně jsem sebrala veškerou svoji odvahu a pořídila ho tedy do domácnosti. Zjistila jsem, že vaření v něm je super. A hned tam jako asi druhou věc zkusila uvařit řepu. Trvá to tedy déle než výrobce píše v manuálu, ale chuť a hlavně struktura mě překvapily. Co mi z hrnce vylezlo, můžete vidět na obrázku pod nadpisem. Krásné, že.

Poslední způsob úpravy, na který jsem se vrhla bylo pečení. Našla jsem si recept na pečenou řepu od Jamieho Oliviera a upekla ji. Vůně po domě nekutečná, sbíhali se mi sliny už při pečení. Výsledek uchvacující. Od té doby ji takhle peču návštěvám a to máte vidět :-D. Nejdřív se návštěva na tu červenočernou věc zadívá. Pak se nesměle zeptá, jestli je to to, co si myslí. Ano, je to řepa. Poté si ji nedůveřivě nandá na talířek a dopraví část do ústu. Opatrně začne žvýkat, čeká známou hnusnou chuť ze školní jídelny. Zarazí se, protože ono to přece jenom nechutná zle. Ba co víc, chutná to přímo skvěle. V zápětí se rozvine debata o tom, jak přesně jsem tu řepu pekla a chtějí recept. Baví mě tohle divadýlko vždycky pozorovat. Ještě snad nebyla návštěva, která by si o ten recept neřekla.

Pak jsem zkusila řepu jenom oloupat a dát ji upéct do přiklopeného titanového pekáčku jenom tak. Bez soli, pepře a ostatních přísad. A musím říct, že tahle úprava se stala mou nejoblíbenější. Je to bez práce. Oloupu, nakrájím, přiklopím, dám na 200°C do trouby s nastaveným časovačem na 1h a 15min a řepa se peče sama :-P

Pak ji stačí jenom nakrájet a dát k jídlu. Na fotce je s cuketovou sekanou a bramborami.

Když už je babička tak hodná, že mi řepu zavařuje, byla by škoda ji nepřidat k jídlu nebo nepoužít do různých zeleninový salátů. Víte, že se dá řepa do salátu použít i syrová? Stačí nastrouhat na jemném struhadle.