Myslím, že čočkovou polévku a rýžový nákyp snad všechny známe. Pro mě je to takové spojení s dětstvím. Prostě to patří k jídlům, které mi vařila babička, když jsem k ní chodila na obědy. Jelikož mám průvan v peněžence, s díky jsem tyhle levnější jídla oprášila. Jj přišla bída na kozáka. V plánu tedy mám si jednou za týden sednout, udělat jídelníček na týden dopředu, vyjíst zásoby a dokoupit jen potřebné suroviny. A tímpádem se vrátit ke starým, osvědčeným receptům našich maminek a babiček. Ale třeba koupit svoji oblíbenou špaldovou mouku, to si neodpustím stejně. A určitě zbude i nějaký prostor na nové experimenty.
Jak už je v nadpise napsáno, dneska byla na pořadu dne čočková polévka. Ani nevím, zda tady rozepisovat recept, protože mi přijde, že ji musí znát snad všichni. No ale nebyla bych to já, kdybych nepoužila svoje oblíbené suroviny i u téhle klasiky. Takže receptík s mojí lehkou modifikací je zde:
Kořenovou zeleninu jsem orestovala na sádle, v půlce restování přidala cibuli. Nakonec zaprášila celozrnnou pšeničnou moukou, zalila vodou a přidala shoyu (to je místo vývaru). Přisypala čočku a všechno to nechala přes hodinu spolu vařit.
Pak už jenom dochutit - sůl, majoránku, česnek.
Druhým jídlem v pořadí byl rýžový nákyp. My jsme to tedy takhle většinou doma mívali, že byla nějaká luštěninová polévka a jako druhý chod sladké jídlo. Luštěniny zasytí a sladkým se člověk dorazí. Pak není brzo hlad třeba po dnešní "hladné" rýži.
Já jsem nákyp udělala klasicky - třeba jako to dělají tady. Akorát jsem skořici zamíchala i do rýže a přidala rozinky. Což se ohromně líbilo synovi. Nejprve vyjedl rozinky, poté jablíčka a nakonec do sebe soukal tu rýži. Zřejmě mu chutnala, protože to jedl hodinu. No a nebo tím oddaloval okamžik, kdy bude muset jít po obědě spát. :-D
Babička nám rýžový nákyp dělala tak, že do rýže vmíchala jenom žloutky a ze snihu udělala takovou jakoby čepičku na té rýži. Akorát si teda pamatuji, že ten sníh býval děsně sladký.
 |
| Nekecám, tohle fakt jedl hodinu a čtvrt. |
Žádné komentáře:
Okomentovat